Počítačový vir
Počítačový vir není nic jiného než "pouhý" program. Na rozdíl od většiny programů, které se snaží uživatelům zjednodušovat a ulehčovat práci, počítačový vir se snaží o opak - zmást uživatele, způsobit nefunkčnost vybraných programů a v tom nejhorším případě smazat cenná data.
Historie virů
Historie počítačových virů začíná na počátku 80. let 20. stol., což je ve výpočetní technice poměrně dávná minulost. V roce 1983 sestrojil Dr. Frederick Cohen první samomnožící program, který se začal označovat jako vir. Jednalo se o neškodný kód, jenž se uměl pouze sám množit. První "škodlivý" vir s názvem Brain naprogramovali v roce 1986 bratři Basid a Amjad Farooq Alvi. Tím odstartoval boom nepopulárních programů - počítačových virů. Brain byl oproti některým dnešním virům pouhým pohlazením, protože autoři virů znají a předávají si mezi sebou moderní techniky, které virům umožňují měnit svůj vlastní kód, ukrývají se před antivirovými programy a disponují spoustou dalších "triků".
Počítačový vir je program, který je schopen se bez vědomí uživatele množit a provádět nežádoucí operace. Protože z každého zavirovaného programu může být nakaženo mnoho dalších programů, připomíná množení viru řetězovou reakci. Každý vir, ať už se jedná o jakýkoliv typ, je svým způsobem nebezpečný a pochopitelně v počítači nežádoucí. K jeho zlikvidování existují tzv. antivirové programy, které vir dokáží vyhledat a odstranit.
Je jasné, že žádný antivirový program není a ani nemůže být tak dokonalý, aby nalezl všechny viry, které v daném okamžiku existují. Každý antivirový program je za novými viry pozadu, protože aby mohla existovat antivirová ochrana, musí vir nejprve vzniknout a rozšířit se.
Jak se viry šíří
Pro své šíření potřebuje vir jednak prostředí, které zná (operační systém), a pak takové typy souborů, které mu šíření dovolují (většinou spustitelné programy). Viry se mohou šířit mimo jiné následujícími způsoby:
► Spustitelné soubory (programy) - bezesporu jeden z nejčastějších případů šíření virů. Vir se při spuštění programu nahraje do paměti a poté provádí svou "nekalou" činnost (šíří se a ničí). Nákaza hrozí u souborů s koncovkou EXE, COM, SYS.
► Dokumenty - v poslední době bohužel zažívá velký rozmach relativně nová oblast virů - makroviry. Vir se uloží přímo do dokumentu, který může obsahovat makra (např. Word nebo Excel). Pokud pak "nevinně" otevřete např. dopis od kamaráda, spustí se i vir, který v počítači začne páchat spoustu "nekalostí" bez vašeho vědomí.
► Elektronická pošta (e-mail) - v poslední době bohužel nejčastější případ virových invazí. Vir je přenášen jako samospustitelná příloha e-mailu, takže jakmile dojde nová zpráva, stačí ji pouze otevřít a vir se aktivuje. Viry tohoto typu jsou zákeřné, často přicházejí pod zajímavým názvem (předmětem) ze zfalšované adresy. Například z adresy Microsoft Support (podpora Microsoftu) přijde e-mail, že si máte upgradovat váš počítač. Pokud tak učiníte, svůj počítač nakazíte.
► Systémové oblasti - cílem viru v tomto případě je boot sektor nebo partition tabulka. Jedná se o oblasti, do kterých za normálních okolností nemá uživatel přístup a které slouží pouze systému.